V rámci zpracování dílčího úkolu projektu ReStEP byla částečně zodpovězena dlouhodobě aktuální otázka skutečného vlivu technologií obnovitelných zdrojů energie (OZE) na životní prostředí.
Výstupem projektu ReStEP (který realizuje Česká zemědělská univerzita v Praze s partnery CZ Biom, ECO trend Research centre, VÚMOP a MŽP ČR v rámci programu Life+) bude interaktivní mapa obnovitelných zdrojů pro regionální udržitelné plánování v energetice. Jako jeden z dílčích podkladů mapy byla zpracována studie – na LCA (Life Cycle Assessment) založené srovnání environmentálních dopadů obnovitelných zdrojů energie.
Výsledky technologií obnovitelných zdrojů (bioplyn, energetická biomasa, geotermální, vodní a větrná energie, využití odpadů a fotovoltaiky v zemích EU) byly následně porovnány s LCA výsledky českého energetického mixu za rok 2011. Posouzení jednotlivých technologií zahrnuje celý jejich život – tedy i suroviny nutné k výstavbě elektráren, výrobě fotovoltaických panelů nebo k dopravě, pěstování či těžbě paliva atd. Proto je možné objektivně odpovědět na otázky skutečné ekoefektivity obnovitelných zdrojů a porovnat je s průměrem dodávané elektřiny v ČR zahrnujícím ze 73 % energii z uhelných a jaderných elektráren.
Z výsledků vyplývá jednoznačně vyšší, a to násobně, environmentální šetrnost všech posouzených technologií OZE vůči českému palivovému mixu. „Nejpříznivěji se na základě výsledků jeví využití větrné a vodní energie, příznivější než český palivový mix jsou však také bioplyn, biomasa, ba i často odsuzovaná fotovoltaika. Například 1 kWh elektrické energie spotřebovaná z českých zásuvek má na životní prostředí dopad srovnatelný se 42 kWh pocházejícími pouze z větrných elektráren,“ uvádí Jan Matějka, jednatel společnosti ECO trend Research Centre, která se studii věnovala. „Určitou nepřesnost vidíme jen v nezapočítaných potřebách regulace a záložních zdrojů u některých OZE.“
Hlavním a světově standardizovaným rysem metody LCA je transparentní a kvantifikované vyjádření vlivů produktů (tedy např. 1 kWh elektrické energie) na složky životního prostředí (změny klimatu, okyselování půd, splavování živin do vod, humánní nebo systémová toxicita apod.). „Výsledky studie poskytují i východiska ke zlepšování jednotlivých technologií – zatímco inovace u fotovoltaiky by měly být zaměřeny na snižování materiálové náročnosti výroby panelů, zvyšování jejich životnosti nebo efektivní využití po jejich dožití, pro klasickou českou energetiku by měly přinést snižování spotřeby fosilních surovin, omezení okyselování půd nebo snižování produkce fotooxidantů,“ dodává Luboš Nobilis, expert pro oblast LCA.